Úplné znění rozhovoru Radka Popelky pro Noviny jihlavské radnice

Předseda zastupitelského klubu hnutí ANO 2011 v rozhovoru pro NJR

V minulém volebním období jste byl náměstkem primátora mimo jiné pro oblast správy realit a staral se o budoucí podobu Horáckého zimního stadionu. Jak nahlížíte na plány současného vedení města vybudovat nový stadion na místě toho stávajícího?

Na Horácký zimní stadion se musíme dívat ze dvou pohledů. Ten první je budova jako taková. Tedy budova, která se léta zanedbávala a která je v špatném technickém stavu. Druhý pohled, je pohled uživatelů a návštěvníků. Zde je nutné brát zřetel nejenom na „A“ tým, ale i na výchovu mládeže.

Za mého působení ve vedení města se do budovy HZS začalo po letech stagnace a pouhého hašení požárů konečně i investovat. Nemalé prostředky šly do zázemí hráčů. Prokouklo i sociální zázemí určené pro veřejnost. Konečně došlo k modernizaci kotelny, která byla již léta v neutěšeném stavu. Další prostředky směřovaly do úprav, které si vyžádala extraliga. V plánu byla i výměna střechy a chlazení. Na tomto místě je nutné úct, že zimní stadion v podobě v jaké dnes je, splňuje veškeré podmínky pro extraligu. Jediné, kde pokulháváme, je počet sedících diváků, ale v tomto ohledu celková kapacita haly vysoce překračuje nastavené požadavky.

Bohužel dnes již je jasné, že se současné vedení města rozhodlo udělat krok zpátky a to až někam na úroveň roku 2006. Snaha zbourat stávající stadion a na jeho místě zbudovat nový je sice z urbanistického hlediska odůvodnitelná, ale z hlediska uživatelů a návštěvníků jde o faktickou popravu hokeje a všech ledních sportů. Nikdo z dnešního vedení města neumí a snad ani nechce odpovědět na otázky, kam přesuneme všechny sportovce. Náklady na tento přesun jsou bagatelizovány, ale hlavně není jasné, kdo je ponese. Dnešní koalice se zmohla pouze na konstatování, že v případě potřeby postaví „někde“ náhradní snad mobilní a snad i zastřešenou hrací plochu. Ale kde, za kolik a jak dlouho bude trvat získání stavebního povolení pro náhradní halu, tak o tom se taktně mlčí.

Koalice si sice může udělat čárku za splněný úkol. Bohužel dopad tohoto rozhodnutí se bude sanovat několik možná i desítek let.

Váš medailonek v minulém vydání Novin jihlavské radnice obsahuje výrok, že se chcete i nadále věnovat správě realit a obecně vzhledu a fungování města. Jak by vaše spolupráce s městem měla vypadat v praxi?

I v této oblasti lze navazovat na kroky, které se povedly realizovat během uplynulých dvou let. Město po celá dlouhá léta zanedbávalo investice do údržby vlastního majetku a ten tak logicky chátrá. Bohužel při sestavování rozpočtu vždy dostávají přednost nové investiční akce, které ve vztahu k občanům vypadají lépe. Mojí snahou bylo a stále je, tento trochu populistický směr zvrátit. Z mého popudu tak vznikl fond určený výhradně na údržbu majetku města, jehož výše je vázána na hodnotu majetku, který město má. Z laického pohledu jde o takový „fond oprav“, který má každý bytový dům a z kterého financuje opravy a údržbu. Další mojí snahou, která ale stále ještě čeká na dokončení, je střediskové hospodaření s majetkem města. Dnes je situace taková, že v účetnictví města nelze dohledat konkrétní příjmy a výdaje spojené se správou jednotlivých domů.

Rád bych také dohlédl na program regenerace městské památkové rezervace a s ním spojené dotace určené na objekty v centru města. Při mém nástupu do funkce náměstka byl tento program naprosto v troskách. Možná dotace na jednotlivé projekty byla tak malá, že se majitelům domů nevyplatilo o tyto prostředky žádat. Přitom stačilo se na příslušném ministerstvu domluvit, co dělá město špatně, napravit chyby a rázem bylo možné čerpat dotaci v takřka plné výši. Díky těmto opatřením mohlo v roce 2018 hned deset domů v centru města prokouknout. Díky spolupráci s krajským úřadem se povedlo získat i peníze na další památky a objekty. Povedlo se obnovit spolupráci se Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska. V neposlední řadě si připisuji zásluhy za otevření druhého návštěvnického okruhu v podzemí a za vznik takzvané „skryté“ galerie. Tedy prostor části sklepení pod budovou magistrátu, kde v létě byla zpřístupněna výstava historických fotografií. Jihlava má spoustu krásného. Jen je nutné tyto zákoutí objevit a zpřístupnit a propagovat.

Do oblasti správy městských realit patří i vodohospodářský majetek. Nyní jste v opozici, jaký bude váš postoj k řešení vleklého sporu o vodohospodářský majetek se Svazem vodovodů a kanalizací Jihlavsko (SVAK)? Co říkáte na současné úspěchy města ve sporu se SVAKem?

Na mém postoji k vodárenskému majetku se pochopitelně nic nemění. Hnutí ANO vždy podporovalo jeho vydání a provozování pod křídly města. To, že velice rychle blíží den, kdy Jihlava bude mít svůj majetek pevně v rukách je z velké části zásluha právní kanceláře, která Jihlavu v tomto sporu zastupuje. Před léty nastoupená cesta je z pohledu laika asi jen těžko pochopitelná a věřím, že i řada zastupitelů a možná i úředníků, kteří nejsou u této problematiky po celou dobu, má problém sledovat co a proč se aktuálně děje. Nicméně věřte, že vše má svoji logiku. To, že jde o cestu správnou, potvrzují právě rozhodnutí, která v poslední době přichází.

O to víc mne mrzí snaha některých členů dnešního vedení města hledat jiné cesty. V momentě, kdy je cíl na dohled si vrcholný manažer nemůže brát čas na rozmyšlenou nebo vytvářet vlastní poradní týmy. Doba, kdy se o vodárenství v Jihlavě rozhodovalo na základě osobních pocitů a averzí je snad dávno pryč. Nebo alespoň byla.